Fotograf a držitel dvou cen Czech Press Photo Romek Hanzlík se vydal po stopách Karla Hynka Máchy, aby zachytil ozvěny jeho lyrickoepické skladby Máj. Ze svých cest pak vydal knihu fotografií, které ilustrují Máchovy verše: "Mnohé obrazy mi nabídla krajina i v jiných lokacích, než se Máj odehrává. Mácha si vizualizoval místa spatřená, která mu uvízla v paměti z cest. Tak dle literárních odborníků například popis jezera z Máje neodpovídá Velkému rybníku (dnes Máchovo jezero), nýbrž jezeru Santa di Croce, kolem kterého putoval do Benátek, a kolem kterého jsem putoval i já, když jsem kráčel v Máchových stopách. Podobně jsem tak nacházel ozvěny Máje v rozličných krajinách. Proto nejde o žádnou rekonstrukci konkrétních míst, ale o rezonanci básně. Ačkoliv nás od Máje dělí skoro dvě století, působí toto dílo stále svěže, moderně. Dovolil jsem si tedy ilustrace Máje přenést do 21. století, abych nechal Máj vyznít moderním obrazovým jazykem. Některými obrazy si troufám děj posunout a dát mu další významy. Ostatně v každém z nás může báseň vyznít jinak. Když Vilém vzkazuje oblakům, aby na své pouti pozdravovaly zemi, loučí se s životem i s láskou, oblak se proměňuje v odvážného anděla. A zatímco Vilém rozjímá ve vězení o zítřejší popravě, Jarmila se ho nemůže dočkat na skále u jezera. Čeká na toho, koho miluje. Je celá rozechvělá a roztoužená. Ještě netuší, co se Vilémovi přihodilo. Po vodě k Jarmile přijíždí člun, v kterém tuší Viléma, aby splynuli v lásce. Je celá rozpálená smyslnou touhou. Je pozdní večer, první máj, večerní máj,je lásky čas; hrdliččin zve ku lásce hlas: Hynku! Hynku! Hynku!"