Kolínská filharmonie
Hudební skladatelé Kolínska
<< ZPĚT
<< ZPĚT
Datum: 31.12.2015
Začátek: 0:00
Cena v předprodeji: neurčena
Cena v den konání: neurčena
Začátek: 0:00
Cena v předprodeji: neurčena
Cena v den konání: neurčena
HUDEBNÍ SKLADATELÉ KOLÍNSKA
Hudebnost obyvatel určité oblasti nebo celého národa není tvořena jen měřením počtu skladeb nebo skladatelů působících v tomto ohraničeném prostoru. Hudba může být živá pouze v případě, že se najdou vhodní interpreti a že vzniknou podmínky pro její provozování. Dopouštíme se tak značné nepřesnosti a určité křivdy na spoustě našich předchůdců, . Již z principu jde o literátská bratrstva, působící na městech i na venkově. Členové těchto bratrstev měli organizaci založenou na cechovním principu. Členové se nazývali literáti a měli kromě péče o chrámový zpěv také úkol vzdělání a výchovu svých členů. Literární bratrstvo v Kolíně patřilo mezi nejstarší, působící pravděpodobně od konce XIV. století a po různých peripetiích v období 30 leté války byla nakonec Josefem II. zrušena. O literárních bratrstvech existuje poměrně rozsáhlá literatura obsahující kancionály, zpěvníky, náboženské knihy a pod. Tato etapa je však ze současného hlediska pro praktické využití nevyužitelná.
Bližší je nám období 18. - 20 století. Uvědomíme li si, že lidský život v té době byl ohraničen hudbou, "od kolébky do hrobu", museli existovat také interpreti - lidé, kteří tuto hudbu prakticky provozovali a podmínky pro její provozování. Obecně každá větší obec měla svůj kostel, v něm svého regenta chori, (obvykle to byl učitel s povinností varhaníka, pečující o provozování církevní hudby a vychovávající kromě základních vědomostí své žáky i k získání hudebních znalostí především pro potřeby kostela). Podmínky pro provozování byly rovněž splněny, byla příležitost k praktickému uplatnění získaných vědomostí při provádění "figurálek" - mší se sborovým zpěvem s orchestrálním doprovodem a varhanami prováděných při významných církevních svátcích, hraní na procesích a průvodech, při svatbách a pohřbech, poutích a pod. Jinak řečeno, příležitost k hudební produkci v kostele byla i důvodem, proč se děti učily hudbě a proč i dospělí v ní nadále působili.
Tito hráči se také sdružovali do různých kapel, věnovali se světské hudbě, plesům, zábavám, účinkovali v souborech šlechty, dokud byla šlechta finančně dobře situovaná a mohla si zařídit representační kapelu. Z těchto zdrojů nebyl zanedbatelný ani finanční přínos pro hráče, kteří tímto způsobem pomáhali živit své rodiny.
Pochopitelně vznikal tlak i na nové skladby, přístupné tehdejší technické úrovni hráčů. Z té doby na Kolínsku neznáme žádné významnější skladatele, převyšující běžný průměr, alespoň není o nich provedeno žádné významnější historické pojednání. Můžeme se o nich pouze domýšlet, víme jen, že na Kolínsku nebyly zjištěny významnější osobnosti, které by stály hudebním historikům za zmínku, jako jsou na příklad celé učitelské rody z té doby z okolí Kopidlna, ( Hilmarové, Strakové, Foerstrové - známý Strakův hudební archiv v Kopidlně), na Poděbradsku a Nymbursku, Hradecku, Pardubicku, Chrudimsku i v jejich okolí a samozřejmě lze tuto oblast rozšířit na celé Čechy. Kolínsko je v této oblasti stále ještě pole neorané, mimo zájem hudebních historiků. Jeho historie stojí osamoceně, a snaží se postavit celý hudební život na jediné osobnosti Františka Kmocha. Pro objektivitu je nutno dodat, že existovaly krátkodobě různé hudební spolky, u kterých šlo hlavně o praktické muzicírování. Vedení nějakých dokumentů a kronik netvořilo zrovna nejpodstatnější část činnosti - ostatně to platí dodnes.
Společenský vývoj a technický pokrok způsobil, že začalo postupně ubývat příležitostí k praktickému provádění hudby. V církevní hudbě přestala existovat většina hudebních akcí - odpadly poutě, slavnosti (Vzkříšení, Božího těla), spojené s hudební produkcí, církevní obřady se uzavřely do chrámů, změnila se liturgická řeč, takže latinské mše, které byly komponovány jako celek se rozdrobily do neorganických částí z hlediska jejich kompozice, takže dnes, pokud chceme vyslechnout církevní skladbu, musíme většinou jít na její koncertní provedení. Tak ostatně dopadla i Rybova Vánoční mše, mnoho dalších pastorálních skladeb, Dvořákovo Stabat Mater, Mozartovo Requiem, Haydnova a Händelova oratoria a mnoho dalších.
V občanském životě odpadly příležitosti pro veřejné provádění hudby na různých slavnostech, už se nepochoduje za zvuku řízné dechovky, přestaly existovat vojenské hudby, nejsou promenádní koncerty, vlastně odpadl důvod pro existenci dechových hudeb. Hlavně to způsobilo jejich pozvolné zkomírání v malých městech a obcích. Je pravda, že se udržely velké dechové orchestry, ale přiznejme si, že za cenu vysokých nákladů. V těchto orchestrech se hrají skladby více symfonického charakteru, přesahující možnosti běžných amatérů, vyžadující profesionální výpomoci. I když se taková skladba "vykuchá" pro malý soubor, je to jen chudý odvar skutečného záměru autora a nedá se srovnávat s profesionálními nahrávkami. Nedivme se, že neexistují hráči v malých obcích - těžko lze od někoho očekávat, že si bude doma pro potěšení bez možnosti dalšího uplatnění hrát na tubu, kontrabas nebo činele. I velké amatérské orchestry, ať symfonické nebo dechové, mají potíže s příležitostmi k vystoupení. Jejich vystoupení vyžaduje tisícové až desetitisícové náklady a ty nemohou být nikdy ekonomicky vyrovnané, tolik posluchačů zase na jejich koncerty nechodí. Pokud se nenajde jejich patron nebo sponzor, jsou odsouzeny. Nic proti tomu nezmohou argumenty o potřebě kultury a umělecké výchovy. V tom nemohou hudebníci sami nic udělat, mohou se jen snažit, aby jejich výkon byl co nejlepší a aby zaujal posluchače.
Nicméně dostáváme se do situace, kdy amatérské provádění hudby je omezeno možnostmi interpretů. Pokud sledujeme výběr skladeb prováděných amatérskými orchestry, dostaneme se k nějakým cca 40 - 50 skladbám, které hrají prakticky všechny amatérské orchestry. Nezáleží při tom na skladatelích z určitého období nebo oblasti, výběr skladeb se provádí většinou se zřetelem na technické možnosti orchestru, potřebné výpomoci, a následně na posluchačský zájem. V celkem nedávné minulosti nebyly problémy se získáním význačných sólistů, dokonce nebyly problémy ani s výškou jejich honorářů. Dnes je každý výkonný umělec zastupován agenturou, je nutno platit i agentuře, tím narůstají náklady na realizaci, zvyšující se cena snižuje zájem posluchačů a tak se hraje před poloprázdnými sály. Aby se vůbec takové koncerty daly realizovat musíte shánět sponzory a finanční pomoc od kohokoliv.
Přesto jsem přesvědčen, že amatérské muzicírování má svůj smysl, i když se jedná o početně ne zrovna masovou záležitost. Jak posluchači, tak interpreti se obohacují přímým stykem s živou skladbou, vidí i slyší, jak se kdo vyrovnává s jejími úskalími, jaké nároky jsou na sólisty, dirigenty, jednotlivé hráče. Pro hráče navíc se jedná o souborovou hru, kde se musí všichni vzájemně respektovat, aby byl výsledek co nejlepší. Je to příležitost, jak mladí mohou využít své hudební vzdělání z uměleckých škol, a to všechno snad stojí za to, aby amatérské orchestry měly právo na existenci a určité zabezpečení pro náklady, které s touto činností vznikají.
Kolín a jeho okolí se nikterak nevymyká průměru hudebních Čech koncem 19. a ve 20. století. Převážná většina hudebního života se odvíjela v chrámové hudbě, většina ředitelů kůrů byli profesionálně vzdělaní varhaníci, absolventi pražské varhanické školy, někteří z nich byli i absolventy pražské konzervatoře. Vzhledem ke svému hudebnímu vzdělání dovedli hudbu komponovat , instrumentovat i prakticky provádět. Ne každý absolvent varhanické školy měl schopnosti Antonína Dvořáka, většina z nich však byla na solidní umělecké úrovni, takže mohli vyučovat i hudební nauku na školách a gymnasiích. Dále uvedený přehled uvádí jako typického reprezentanta této generace Josefa Kryštofa Wintra, ale zajisté existují další ředitelé kůrů v okolí, kteří byli schopni těchto činností, zejména v oblasti církevní hudby. Smutnou skutečností bohužel je, že tato oblast není podrobněji prozkoumána.
Mimořádné postavení mezi Kolínskými skladateli zaujímá František Kmoch, jako typický lidový skladatel zejména v oblasti populární a taneční hudby.
Kolínští skladatelé
Blažek Bedřich
Narozen 1928 v Hradištku u Kolína. Studoval klavír na hudební škole v Kolíně ( prof. Kloučková, řed. Mančal) a hudební teorii u ředitele kůru V. Svobody. Na pražské konzervatoři studoval varhany u prof. Reinbergera a Dr. Kubáně a skladbu u Emila Hlobila. Pro Kolínskou filharmonii napsal dvouvětou suitu "Ze starého Kolína" ( ev.č. 197), ( první provedení 1957), vytvořil řadu scénických prací pro divadla v Kolíně a Jihlavě např. Dva staré tance (Romeo a Julie) ( ev.č. 900).
Huka Lubomír
Narozen 1935, po celý život působil jako pedagog na střední průmyslové škole v Kolíně, později jako její ředitel. Hudební vzdělání získal u různých kolínských učitelů hudby, praxi v žákovském orchestru na měšťanské škole. Tehdy se také naučil hrát na violu. Ve hře na housle během vysokoškolských studií soukromě studoval u prof. Voldána. Hrál rovněž trubku a křídlovku po devatenáct let v Městské hudbě Františka Kmocha. V Kolínské filharmonii působí od roku 1950 a mimoto je i členem komorního souboru Collegium musicum Colinense.
Ve skladbě je samoukem. Je autorem drobnějších skladeb, koncertní dueta, flétnový kvintet, flétnové variace a sborové skladby. Z větších skladeb je to Suita D dur pro smyčcový orchestr ( ev.č. 921) Sinfonia in Es( ev.č. 940) Intrada pro žestě( ev.č. 956) . Jak Suita, tak Sinfonia byly provedeny Kolínskou filharmonií, Suita navíc i v Pardubickém komorním orchestru.
Jaroch Jiří
Narozen 1920, od mládí žil v Kolíně. Studoval na hudební škole v Kolíně u Ladislava Josefa, skladbu na pražské konzervatoři u prof. Řídkého. V Praze působil nejdříve jako violista opery 5. května ( nyní Státní opera), později jako dramaturg a hudební redaktor v Československém rozhlasu. Krátce také řídil Kmochovu hudbu v Kolíně ( 1954-1955). Zemřel v roce 1986.
Jako skladatel se věnoval převážně symfonické hudbě ( 2 symfonie, symfonické básně, předehry), komorní hudbě ( smyčcový kvartet, nonet - Dětská suita), Vzpomínky - suita pro smyčce( ev.č. 638) , Poetická taneční suita, skladby pro estrádní orchestr a pod.
Pro Kolínskou filharmonii a jejího dirigenta Ladislava Josefa věnoval Předehru k dramatu z roku 1967( ev.č. 466).
Jelínek Alfréd
(1884 Jihlava - 1932 Kolín). Studoval gymnasium v Kolíně, na universitě v Praze práva a filosofii. základy hudebního vzdělání v Kolíně u J. Wintra a P. Staška ( klavír, harmonie, instrumentace). Na mistrovské škole u J.B. Förstra. Civilním povoláním profesor obchodní akademie v Kolíně. Sbormistr pěveckých spolků Dobroslav a Dobromila, dirigent Kolínské filharmonie ( 1908 - 1932), spoluzakladatel Městské hudební školy, hudební referent.
Skladatelská činnost - četné skladby klavírní a komorní, sbory, písně. Z orchestrálních Suita ( prov. 1931) Pohádka o víle Jabloni (1910), Tyrtaeus ( partitura 1909), Tajemství (partitura 1907), Symfonia verna ( partitura 1912 ), Žlebská suita (partitura 1925), O lásce (1907) a řada drobnějších.
Jako dirigent Kolínské filharmonie poprvé vystoupil v r. 1911 provedením symfonického obrazu O lásce. Do konce života provedl s Kolínskou filharmonií celkem 33 vystoupení.
Josef Ladislav
(1907 Nový Bydžov - ? Kolín). Houslista, hudební pedagog, skladatel. Hudební vzdělání získal u vojenské hudby, posléze na pražské konzervatoři housle Jar. Kocián, dir. Dědeček. Učitel hudební školy v Kolíně, později též na gymnasiu v Kolíně. Studium doplnil později na konzervatoři v oboru dirigování,ukončeném státní zkouškou. Od roku 1932 působil v Kolínské filharmonii jako koncertní mistr, dirigentem se stal v roce1948. V době okupace působil rovněž jako sbormistr Dobroslava. Z významných žáků jmenujeme Jiřího Jarocha a Jiřího Ptáčníka.
Jeho skladatelská činnost obsahuje jednak instruktivní skladby pro housle a klavír, dále
Zdar vítězům ( pochod) ev. č.894
Andante sostenuto pro housle a komorní orchestr, ev. č, 895
Scherzo ev. č. 896 (1,0,2,0 +archi)
Polka (1,0,2,0 +klavír) jen partitura ev. č. K6
Thema a variace ( fl. solo + archi) ev. č. K12
Lyrický fragment (viol. solo, 1,1,0,0 2,0,0,0 +archi) ev. č. K48
Kmoch František
(1848 Zásmuky - 1912 Kolín). český kapelník, z muzikantské rodiny, Hudební vzdělání získal v rodišti, vystudoval učitelský ústav v Praze a byl učitelem na vesnických školách v okolí Kolína. Kapelník Sokolské hudby v Kolíně ( od 1871). V roce 1873 se vzdal učitelské dráhy, věnoval se hudbě a založil si vlastní hudební školu. Napsal přes 500 skladeb, zvláště úpravy a směsi lidových písní a taneční skladby. Založil Kmochovu hudbu, jako sokolskou hudbu od. r. 1872; byl zavázán k pravidelným koncertům na Sokolském ostrově o nedělích a svátcích. Nejednalo se pouze o dechový orchestr, postupně se počet účinkujících zvyšoval až na 65 - 70 účinkujících. Jeho skladby byly populární i v zahraničí, měly vliv na posílení národního vědomí za Rakouska i za okupace.
Literatura o Františku Kmochovi je poměrně rozsáhlá ( K. K. Chvalovský: František Kmoch - život českého muzikanta a vlastence, Panton 1971, J. Kapusta: Dechové kapely a František Kmoch, Supraphon 1974, P. Janderová: František Kmoch a jeho odkaz - diplomová práce university J. E. Purkyně Olomouc )
Notový materiál je přístupný z častého vydávání, jednak z archivu Městské hudby Františka Kmocha, případně Kolínské filharmonie.
Kössl Theodor
(1886 Lhenice - ? ) Po absolvování gymnasia v Plzni a právnické fakulty v Praze se stal notářským koncipientem v Plzni a v roce 1929 notářem v Kouřimi. Po roce 1953 působil jako podnikový právník v Molitorově. Během studií práv studoval skladbu u K. Steckera a Vítězslava Nováka. V Plzni dirigoval amatérskou Plzeňskou filharmonii a byl sbormistrem tamějšího pěveckého spolku Hřímalý.
Skladatelská činnost : Česká suita (1939/1940), úpravy národních písní, sborové skladby, Concertino pro housle a orchestr, kantáta Rodnému kraji, Suita E dur, Malá taneční suita, 3 písně na slova J.S. Machara (ev. č, 374) , sokolská scéna V jednotě síla pro orchestr., recitační soubor a mužský sbor.
Materiál v majetku rodiny.
Ptáčník Jiří
(1921 Kolín- ? ). Houslista, studoval na gymnasiu v Kolíně a v kolínské hudební škole, později na konzervatoři v Praze a mistrovské škole, po studiu člen Velké opery v Praze, koncertní mistr symfonického orchestru čs rozhlasu, člen komorních souborů, koncertní mistr Pražského komorního orchestru.
Autor drobných klavírních skladeb, písní, Amoroso pro sólové housle s doprovodem orchestru, provedené autorem s Kolínskou filharmonií v roce 1973.
Samandari Abdul Wahid
Narozen v Kábulu ( Afghánistán) 1965, Vystudoval Pardubickou konzervatoř a Akademii múzických umění v Praze. Je rovněž absolventem mistrovského kurzu v oboru trubka a barokní trubka. Další zkušenosti získal u prof. Franka Kaderabka, sólisty Philadelphské filharmonie. V současné době působí jako pedagog ( Mgr.) v základní umělecké škole v Kolíně, diriguje učitelský orchestr této školy a jako sólista vystupuje s různými orchestry.
Uplatňuje se i jako skladatel symfonické i komorní hudby, současně komponuje hudbu pro Radio BBC London, a Radio Svobodná Evropa Praha.
Ze symfonické hudby ( k dispozici se živou nahrávkou):
Afghánské legendy
Song ofheart Asie
SpiralTime
Memories carry through
Z komorní hudby
Afghánská lidová tradiční hudba pro sólový hlas s doprovodem
Drobné skladby pro sólové nástroje - písně, sonáty, koncerty
Winter Josef
(1870 Falknov nad Ohří dnešní Sokolov- 1951 Kolín). Během studia na gymnasiu v Mladé Boleslavi studoval u ředitele kůru Hrušky hru na klavír, varhany, housle a zpěv. Absolvent varhanické školy v Praze 1886 s vyznamenáním( Skuherský, Jos. Foerster, Stecker). Klavír a skladbu studoval u Zdeňka Fibicha. Od 1889 - 1895 varhaník v Mladé Boleslavi, od 1895 - 1941 varhaník v Kolíně. Pod jeho vedením provedl Dvořákovo oratorium Stabat Mater 1901 a 1919, opery V studni, Hubička 1926, Dalibor 1928, Prodaná nevěsta 1923. Mimoto soukromě i na Kolínských školách vyučoval hudbě, mezi jeho žáky patřil i klavírní virtuos Dr. Otakar Vondrovic,.
Vedl pěvecké spolky Dobroslav a Dobromila, spoluzakladatel Kolínské filharmonie (1905 - 1910, později v r. 1926).
Jeho skladatelská činnost převážně v oblasti duchovní hudby ( 12 mší, Te Deum, Stabat Mater), dále komorní hudba, písně a sborové skladby.
Notové materiály
Notové materiály s výjimkou vybraných skladeb Františka Kmocha nebyly nikdy vydány tiskem. Převážně se nacházejí u jednotlivých autorů. Pokud se jedná o nežijící autory, nacházejí se většinou u dědiců a možnost jejich využití je závislá na jejich ochotě. V případě konkrétního zájmu o některé skladby se pokusíme zprostředkovat kontakt. Neznáme však, do jaké míry jsou konkrétní materiály dostupné a schopné provedení.
Pro skladby Fr. Kmocha pro dechový orchestr je možno se obrátit přímo na archiv Městské hudby Františka Kmocha v Kolíně, pro ostatní skladby symfonického nebo komorního charakteru na archiv Kolínské filharmonie.
Podrobnosti výpůjček jsou uvedeny v ?Nabídka notových materiálů, hudební literatury ?? a v ?Nabídka skladeb Fr. Kmocha?.
zpracoval: Jiří Mareš, 604 531 966, maresjk@seznam.cz